KakuHida aneb s láskou si nelámejte hlavu 8

04. 10. 2009 | † 07. 02. 2011 | kód autora: f0A

"Crrrrrrrrrrr!" zazněl zvonek. Otravný zvuk se rozléhal celým Kakuzovým bytem. Oba dva najednou se probudili, zamžourali na sebe a shledali, že se pevně objímají. Po chvíli trapného ticha od sebe s výkřiky "Fuj, ty buzno!" odskočili. Kakuzu si natáhnul župan, Hidan okolo sebe omotal prostěradlo, takže vypadal jako Julius Caesar, a šli společně otevřít. Kakuzu se podíval kukátkem ven a ztuhnul.
"Kdo je to," zašeptal Hidan.
"Tvoje máma!" řekl Kakuzu a zoufale ukázal na dveře. Hidan se kousnul do rtu.
"Co budem dělat?"
"No co asi, kreténe, pustíme jí dovnitř!" zahučel Kakuzu tlumeně a otevřel dveře. Dovnitř se jako tornádo vehnala tlustá malá postava v růžovém. Políbila Hidana na čelo, potřásla Kakuzovi rukou, sedla si ke stolku v kuchyni a čekala, až jí někdo podá raní kávu.
"Ahoj mami, eh, nečekali jsme tě tu."
"Já jem taky neplánovala Vás tady takhle přepadnout. Ale zvědavost mi nedala spát. Kdy mi konečně představíš tu vandalskou cou-, eh, tu dívku, kterou jsi si vzal?" V místnosti nastalo tíživé ticho. Hidan se odhodlal promluvi jako první. Položil sáček s instantní kávou, podíval se mámě zpříma do očí a řekl jí to.

"Cóžéééé?!!!!!!!!"
Holubi v parku pod bytovkou, ve které Kakuzu s Hidanem zrovna bydleli se vyděšeně rozlétli do všech stran, Matky zakrývaly svým dětem uši a zfetovaný bezdomovec, který seděl na lavičce se pomočil.

Hidanova matka nasupeně vstala, zadupala jako vzteklý býk, a ráznýmy dunivými kroky se blížila ke krčícímu se Hdanovi. Kakuzu se už připravoval, že k němu vyběhne a bude ho před tou živelnou pohromou bránit, když... Hidanova matka zakopla o dveře myčky.
"Ještě, že jsem nekoupil to těsnění," pomyslel si Kakuzu, popadl Hidana za ruku a vyběhl s ním rychle z bytu. O chvíli později už se celí uřícení posadili na lavičku v nedalekém parku. Byla skrytá mezi keři rododendronů, takže je krásně schovávala před cizími pohledy.
"Ty vole... Tvoje máma je horší než živolená pohroma," prohodil Kakuzu a promnul si pravé koleno.
"Bolí tě? Mohl bych ti ho namasírovat," nabídnul se Hidan, ale byl tvrdě odbyt.
"Mno tak si třeba polib prdel. Chováš se ke mně jak k onuci, ty buzno."
"Buzno? Buzno?! Ty jsi přeci gay, ne já!" hájil se Kakuzu.
"Jo, to zrovna. To známe! Jak jsi na takovou blbost přišel?"
"Za prvé: Ten psycholog, kterýho jsme mimochodem zapoměli zabít, trotle, to řekl dost jasně. A za druhé: viděl jsem, jak jsi hrozně jel po Deidarovi," dodal jízlivě. Hidan vyskočil jak čertík z krabičky.
"Co?! Deidara?! Vždyť vypadá jak ženská!"
"Oh, promiň, zapoměl jsem, ty jsi přece na pořádný chlapy..."
"Jo, to teda jsem!" zařval Hidan, když si uvědomil, že zase moc kecá. Nastalo trapné ticho, do kterého se Kakuzu jen tiše chichotal.
"Js...

....... jsi kretén!" křikl Hidan a otočil se ke Kakuzovi prudce zády.
"Ale no tak, Hidane. Přiznej si to, není to ostuda. Já taky přiznávám, že jsem bisexuál," poplácal ho Kakuzu po nastavených zádech. Hidan se otočil a plivnul mu na boty. Kakuzu se nejdřív chtěl naštvat a zmlátit ho jako psa, ale bál se, že by křik mláděte mohl přivolat růžového draka.
"hele, nech si toho. Koneckonců – to TY jsi si mě vzal, to ty se na mě furt lepíš jako vyžvýkaná Orbitka. Myslíš si, že ti uvěřím, že ke mně i přesto nic necítíš?" řekl ironicky a postavil se. Hidan také vstal.
"Myslíš, že už se můžeme vrátit do našeho bytu?" zeptal se Jashinista opatrně. Kakuzu přikývnul.
"Určitě už bude pryč... Počkej, jak jako NAŠEHO bytu?! Je to můj byt!" řekl důrazně. Hidan vypláznul jazyk.
"Ha, jsme manželé, společné vlastnictví ti nic neříká? A to jsi se chlubil, že o penězích víš všechno."
"Blbečku, to se vztahuje jen an to, co jeden z manželů nabyde po potvrzení předmanželské smlouvy příslušným orgánem," odbyl ho Kakuzu. Vzal Hidana za ruku a táhnul ho pryč. Hidan se ai nepokošel vzpouzet.Tohle mu trošku křížilo plány. Doufal, že kdyby se s ním Kakuzu chtěl rozvést, na což uritě brzo dojde, bude mu moct vyhrožovat tím, že přijde o část svých úspor. Ale na co ho naláká teď?

"Ty vole," vykulili oba dva oči, když se vrátili do Kakuzova bytu. Nábytek byl posrážený na zem, tapety potrhané, koberce vyrvané a propálené, na zdi růžovou rťenkou napsáno výhružné: "Já se vrátím!"
"Jak tak koukám na ten nábytek, byla asi docela naštvaná," řekl Hidan a váhavě se zasmál.
"No já se nedivím. Je to prudérní stará babka, určitě jí nasralo, že její synáček je gay," pokrčil Kakuzu širokými rameny a jal se dávat nábytek do původního rozmístění.
"Ale já nejsem gay!" čertil se Hidan.
"Potrefená husa se vždycky ozve, co?" utřel ho Kakuzu zatímco narovnával pohovku. Hidan naštvaně mrsknul o zem s konferenčním stolkem, který právě nesl na jeho původní místo před televizí. Kakuzu se na něj naštvaně a překvapeně podíval. Hidana na stůl šlápnul a rozbil tak jeho desku. Kakuzu se zamračil a pevně zatnul obě pěsti.
"Hidane, přestaň se chovat jako kretén. Víš jak byl ten stůl drahej?!" křikl na něj. Hidan zadupal a potom vyběhl do předsíně, kde z Kakuzova pláště pověšeného na háčku vytáhnul jeho peněženku. Potom s ní přešel k oknu a vystrčil ruku, ve které jí svíral ven.
"Peníze, peníze – záleží ti vůbec na něčem jiným?" křičel Hidan, až se lidé dole na chodníku za jeho hlasem otáčeli. Kakuzu k němu pomaloučku přešl s rukama rozevřenýma před tělem, jakoby se snažil pohladit pleché zvíře.
"Hidane, promiň, nemyslel jsem to tak. Omlouvám se a teď nech mojí peněženku, ano?" řekl nezvyklým konejšivým hlasem. Hidan se natáhl ještě více z okna, už visel ven celou horní polovinou těla, ruku s peněženkou nataženou jako rameno jeřábu.
"Ne, Kakuzu, už mě s tím pěkně sereš. Chováš se ke mně, jakobych byl tvůj fackovací panák, jakobych pro tebe znamenal jenom přítež ve tvým dokonalým finančním světě!"
"Ale ne, tak to přeci není, vždyť to sám víš. Proč si myslíš, že bych s tebou zůstával, kdybys pro nic neznamenal?" řekl Kakuzu a nervózně se zasmál.
"Nevěřím ti! Hajzle prolhaná! Ještě o kousek se přiblížíš a skoím – a ty tvoje zkurvený peníze vezmu sebou!" vřískal hystericky Hidan a visel už skoro celý ve z okna. Kakuzu byl z jeho počínání značně vyděšený – nevěděl, jestli se m víc bát o svojí peněženku plnou cených papírů, kreditních karet a kódů k tajným účtům v bankách po celém světě nebo o svého "milovaného" manžela. Pomalu došel skoro až k němu.
"Hidane – rozmysli si, co děláš. Už dlouho jsi někoho nezabil, jestli vypadneš z toho okna, umřeš! Hezky se vrať zpátky sem ke mně, ano?" řekl a už byl skoro u něho. Pomalu k němu natáhnul ruku...

 

...

...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.